Jdi na obsah Jdi na menu
 


o tom, co mám na světě nejraději...

14. 2. 2007

více o canisterapii na www.ctasociace.cz (Canisterapeutická asociace ČR)

Ahoj, rád bych se s vámi, kamarádi chlupatí, podělil o činnost, kterou mám ze všeho na světě nejraději a co je na tom nejlepší - že nebaví jen mě, ale i všechny okolo... Totiž o tom, co je to CANISTERAPIE. Když vám to řeknu trochu vědecky - opovažuji se to zkusit, protože už jsem v canistearpii zběhlý - jde o pozitivní působení přítomnosti psa na psychický stav klienta. No a když vám to řeknu normálně - psovsky, tak canisterapeutičtí psi jezdí za dětmi, seniory a lidmi s různým postižením do škol, domovů, ústavů  a jiných lidských zařízení, kde si hrajeme, mazlíme, necháme se hladit, ňuchat, nosíme aportky, polohujeme, chodíme na procházky po chodbách a tělocvičnách, čteme, počítáme, posloucháme různé životní osudy, přijímáme dobrůtky, rozesmíváme různými cviky, tulíme se, prohlížíme si brázky, přemýšlíme nad úkoly, hrajeme hry a soutěžíme, necháme se česat (hmmm, to já mám moc rád),....no je toho strašně moc, co nás spolu baví, ani by se to sem nevešlo. Ke canisterapii je nutné, aby spolupracoval nejen psovod se psem, ale i klienti a personál - když to všechno funguje jak má, je to pak paráda, fakt...doporučuju to vyzkoušet všem. Ale pozor, vy, co máte strach z cizích lidí, nebo nejste dost trpěliví nebo se nechcete vrhat do náruče všem na potkání, radši dělejte radost jen svému páníkovi - abych totiž pravdu řekl, kamarádi moji psí, někdy se při canisterapii může stát, že vás nějaký nezbeda zatahá za ouško nebo delší srst, nebo na vás křikne nebo se přítulí tak, až to trochu zabolí, to pak v sobě musím zapřít tu chvilkovou bolest a dělat, že nic...a to není nic jednoduchého.

Svoji první canisterapuetickou zkoušku jsem složil v roce 2002 ve Frýdku - Místku, v roce 2004 jsem pak absolvoval první přezkoušení a v roce 2006 druhé (stále totiž musíme dokazovat lidem, co se jim říká rozhodčí, že nám to neleze na mozek :-) a jsme způsobilí hrát si s lidmi...) V září 2006, při druhém přezkoušení, se mnou složila svojí první ct zkoušku i naše mlaďoška Fixi, takže už jsme na rozdávání radosti dva (teda je jasný, že Žofka je taky fajnová, společenská a hry milující, jen na to holt nemá papír). Od své první zkoušky jsem dojížděl, docházel a nebo se účastním canisterapie v Domově sv. Josefa v Žirči, v ÚSP v Hajnici, ve SMŠ a v SZŠ v Hostinném, v Internátní a SZŠ v Jaroměři, v Léčebně zrakových vad ve DKnL, v Malém Princi v Úpici, ve SZŠ v Jičíně, v dětském domově v DKnL, účastním se spousty ukázek v mateřských, základních i středních školách, na dětských dnech a různých akcích pro lidi a během exkurzí v královédvorském útulku.

Taky je jasný, že na tohle všechno, nemůžu být sám, takže bych rád napsal i o mých psích kamarádech, kteří ct zkoušku taky mají - dlouholetý kamarád zlaťák Dundee je sporťák a fešák, taky se všude, kam přijdeme hned líbí, je hrozně společenský, kamarádský a v stále dobré náladě, je to taky velký kámoš Žofky (ani trochu nežárlím), běhá totiž agility. S rotvajlerkou Arisou se už moc nevidím, její páníkové mají mimčo, tak na cansiterapii jezdí méně často, ale je to kliďaska, která se nejradši nechává drbat na bříšku, je moc poslušná a má spoustu zkoušek z výkonu. Ovčoun Sorbon už bohužel běhá po nebeských loukách, byl to ohromný chlupatý dobromyslný pes, na kterého rádi vzpomínáme. Ovčanda Ambra je aktivní aportková dáma, která je pro každou legraci. Do naší party patří ještě zlaťák Scotty, foxteriérka Dery, borderák Bobeš a další a další, o kterých se dočtete na internetových stránkách www.psipac.wz.cz

Obrazek

Obrazek

Obrazek