Jdi na obsah Jdi na menu
 


můj život - agility

14. 2. 2007

více o agility na  www.klubagility.cz (Klub agility ČR)

Jen tak v rychlosti bych vám chtěla říct, co mě hrozně moc baví a co doporučuju všem čtyřnohým milovníkům pohybu, akce, zvednuté hladiny adrenalinu, setkávání s jinými čtyřnožci i dvounožci a zábavy. Řeč je tady o AGILITY. Když to shrnu, běhá se na vymezeném prostoru ohraničeném páskou (většinou podle nápisů na pásce poznáte, jaké krmení můžete za své snažení vyhrát :-), kde jsou rozmístěné různé překážky (skočky, zónovky, tunely, slalom, dálka, kruh,...), které mají dané pořadí (o tom rozhoduje rozhodčí, každý z nich má svůj osobitý styl tratě) a páníkové si trať nejdřív procházejí při prohlídce a pak nastupují i s náma...to se zmáčknout stopky a už to jede - trať musí být překonána bez chyb a co nejrychleji - páníci si během prohlídky promysleli ideální dráhu tratě a snaží se nás po ní vést (pokud ovšem sami mezitím trať nezapomenou, nezakopnou o nějakou překážku nebo nejsou zmatení z orientace v prostoru - ano, i to jsou nástrahy agility). My běháme bez obojku, jen tak nalehko a je fakt, že nás to musí bavit, protože kdyby ne, můžeme vlastně kdykoli odbočit za pásku, zblajznout nějakého buřta nebo se přivítat s kamarády, které jsme dlouho neviděli - ale to já ne, já se vždycky plně soustředím a dá se říct, že nám to s paničkou klape.

Agility jsem začala trénovat v Jaroměři pod vedením Evy Plíštilové, tenkrát běhala s kolií Donou, ale ta už je teď babičkou. Asi po roce trénování tam jsme začali vyrábět překážky na našem novosvětském cvičáku, se musím smát, když si vzpomenu, jak provizorní, nevzhledné a nepraktické ty překážky byly, ale na něčem se začít musí, že jo :-) ? V roce 2004 jsem vyrazila na svoje první závody - byly v Jičíně a tenkrát mě přeměřoval Zdenda Spolek. Hned na prvních závodech se nám povedlo stát na bedně - lepší start to snad ani nemohl být :-) ...V roce 2005 jsem přestoupila do A2 a v roce 2006 do A3 a v září jsme se (ještě s Aličkou a Ferdou) zúčastnili Mistrovství republiky v agility v Kladně. Byla to atmoška jak blázen, hlavně finále bylo plné napětí, nervozity a hodně o emocích. Povedl se mě běh jumpingu, kde jsem skončily na 8. místě a za sebou nechali spoustu borderek a dalších šampiónů. Druhý běh - agility se ale vůbec nepovedl (ovšem ne mojí vinou) a tak jsme si odvezli smíšené pocity a s odstupem času i dobré vzpomínky. V současné době mi chybí jedna zkouška do obhájení A3, ale budu k sobě upřímná, nedávno jsem oslavila osm let a nějak přestávám těm šíleným borderkám stačit...Běhat agility mě ale strašně moc baví, moc se na každý trénink i závody těším a miluju tu společnou radost po  odběhnutí tratě - a o tom to je :-) že jo?

 Obrazek